Železniční den ve Vimperku

12. října 2024

Letošní podzim je zajímavý tím, že Hurvínek leckdy zavítá na tratě, po kterých nejspíš ještě nikdy nejel. Jedním z takových případů byl železniční den ve Vimperku, který se konal v sobotu 12. října. Na jihu Čech byl tou dobou k vidění oblíbený Legiovlak, a železniční den tak spojil výstavu legionářské soupravy s jízdami historického motoráku a doprovodným programem ve stanici.

V předvečer akce jsme se s Hurvínkem M131.1513 vypravili do více než 200 kilometrů vzdálených Strakonic. V sobotu ráno jsme svezli první cestující ze Strakonic do Vimperka, červený motorák se tak podíval až k bráně Šumavy. Během dne jsme si pak třikrát udělali krátkou vyhlídkovou jízdu do Bohumilic v Čechách a zpět a odpoledne jsme se z města na úpatí Boubína vrátili zpátky do Strakonic.

Zatímco obsazenost ranního vlaku nebyla nikterak vysoká, zájem o "pendly" do Bohumilic předčil očekávání. Hurvínek doslova praskal ve švech a celkem jsme přepravili více než 200 cestujících!

Na trase ze Strakonic do Vimperka jsme si nemohli nechat ujít jednu "turistickou atrakci" – na pár okamžiků jsme se zastavili v Hošticích u Volyně. Právě tam před čtyřiceti lety vznikla památná scéna pro film Slunce, seno, jahody s legendární hláškou: "Nezastavujem, máme zpoždění!" A jelikož si ve filmu zahrál rovněž motorový vůz řady M131.1, nemohli jsme si nechat ujít příležitost vyfotit si našeho "Hurvajze" na této slavné zastávce. 

Akci pořádal Stifterův pošumavský železniční spolek.

Den železnice ve Schwarzenbergu

Aneb Hurvínek po 24 letech v zahraničí

21. a 22. září 2024

Přijali jsme pozvání německých kolegů ze železničního muzea Schwarzenberg a zúčastnili jsme se akce ke Dni železnice, kterou ve druhé polovině září pořádali. Hurvínek M131.1513 však nepřijel do Saska jen jako statický exponát, ale dostal zajímavý úkol. Po celý víkend zajišťoval dopravu návštěvníků mezi muzeem a nedalekou železniční stanicí.

Protože náš Hurvínek není schválený pro provoz v Německu a především nemá povinný německý zabezpečovač, kolegové ze spolku VSE pro nás přijeli do Vejprt svým Hektorem T435.0554. Na nedělní zpáteční cestě nám pak dělala společnost druhá taková lokomotiva, kterou mají schwarzenberští ve svých sbírkách, a to Hektor v barvách DR a s německým označením 107.018.

Cesta vedla přes stanici Annaberg-Buchholz Süd, odkud jsme po úvrati pokračovali po takzvané Krušnohorské vyhlídkové dráze až do Schwarzenbergu. Jedním z ikonických míst na této trati je majestátní viadukt, který se tyčí vysoko nad obcí Markersbach.

Hurvínek mezi schwarzenberským muzeem a stanicí pendloval každou hodinu, za celý víkend stihl celkem třináct jízd. Pokaždé navazoval na pravidelné osobní vlaky, které přivážely návštěvníky ze směru od Zwickau a Johanngeorgenstadtu.

Jelikož se český motorák v Německu vyskytuje jen velmi zřídka, budil Hurvínek značnou pozornost mezi německými fotografy i cestujícími. Jen v sobotu ráno a v neděli odpoledne, když jsme byli na cestě do/ze Schwarzenbergu, za něj zaskočil místní motorový vůz řady 772.

Kromě Hurvínka byla k vidění také místní parní lokomotiva 50.3616-5, která po oba dny vozila dva páry zvláštních vlaků mezi městy Schwarzenberg a Annaberg-Buchholz. A na točně v muzeu se průběžně střídaly mašiny, které jinak mohli návštěvníci po celý víkend obdivovat před rotundou bývalého depa.

Celá akce byla skvělá a my všichni jsme měli velkou radost, že se tak pěkně vydařila. Tím spíš, že Hurvínek se do zahraničí podíval téměř po čtvrtstoletí! Za hranicemi České republiky byl naposledy v roce 2000, kdy projel na podvalníku úzkorozchodnou Přísečnickou dráhu. Letos si však červený motorák zajezdil v cizině i vlastní silou, což se zdaleka nepodaří každý den. V našem případě se to povedlo po asi 25 letech.

Moc děkujeme spolku VSE za pozvání do Schwarzenbergu i za výbornou spolupráci. Jsme rádi, že jsme mohli být součástí tak povedené akce, a rádi k Vám zase někdy přijedeme!

Slavnostní otevření železničního muzea Stupno

a výročí 80 let zastávky Všenice

7. září 2024

Po akci v Nýřanech se Hurvínek na týden ubytoval v depu Plzeň. Hned další víkend jsme totiž znovu jezdili na západě Čech. Tentokrát jsme zavítali někam, kde náš motorák ještě nikdy nebyl – na lokálku z Ejpovic do Radnic.

V úvraťové stanici Stupno se na začátku září slavnostně otevírala expozice věnovaná historii radnické trati. V sousední obci Všenice navíc slavili osmdesáté výročí od vybudování místní zastávky – první vlak zde zastavil v roce 1944.

Hurvínek ráno vyrážel z plzeňského hlavního nádraží, potom celý den pendloval po radnické lokálce. Mezi Ejpovicemi a Radnicemi odvezl celkem tři páry zvláštních vlaků. Navečer se z Radnic vrátil zase zpět do Plzně. Zajímavostí je, že úsek Ejpovice – Chrást u Plzně byl ještě před pár lety součástí III. tranzitního koridoru a proháněly se zde rychlíky z Prahy do Chebu či do Mnichova. Po otevření Ejpovického tunelu tu zbyla jen neelektrifikovaná jednokolejka a někdejší stanice Chrást u Plzně se stala pouhou dopravnou D3. 

Hned dopoledne proběhlo slavnostní otevření nového železničního muzea. Před staniční budovou jezdila historická drezína, po nádraží chodili lidé v dobových kostýmech, pro návštěvníky byla připravena výstava historických kočárků, a to vše za doprovodu živé hudby.

Odpoledne se slavnostní atmosféra přesunula do Všenic. Zastávka byla náležitě vyzdobena a na historický vlak zde čekaly davy lidí. Tolik cestujících na všenickém nástupišti nejspíš nestálo už dlouhou řadu let.

Počasí přálo a o svezení historickým motorákem byl po celý den velký zájem. My přejeme železničnímu muzeu ve Stupně mnoho spokojených návštěvníků a na malebnou lokálku, která se klikatí po okraji Plaské pahorkatiny, se určitě rádi vrátíme. 

Nádražní slavnost v Dubí

17. srpna 2024

Moldavská dráha si v letošním roce připomíná 140 let od dokončení jejího nejnáročnějšího úseku mezi stanicemi Hrob a Moldava v Krušných horách. Stoupání trati zde dosahuje oficiálně až 37 promile, náročný terén "Teplický Semmering" překonává nejen pomocí několika viaduktů a tunelů, ale také díky úvraťové stanici Dubí. A právě na tomto zajímavém nádraží se v polovině srpna konala Nádražní slavnost.

Hurvínek M131.1513 není na Moldavské dráze neznámým vozidlem, letos se zde ukázal již podruhé. Tentokrát jsme zajistili dva páry zvláštních vlaků mezi Teplicemi v Čechách a Dubím, kterými se svezlo dohromady asi sto padesát cestujících. Kromě našeho červeného motoráčku se na trati objevila také Singrovka M240.0028 společnosti Railway Capital, jež jezdila mezi Mostem a Moldavou.

V Dubí byl připraven celodenní program: železniční nadšenci pozorovali nejen provoz zvláštních vlaků, ale mohli si také prohlédnout krásnou expozici v nádražní budově nebo ukázku zabezpečovací techniky v režii Chornického železničního klubu. Na milovníky gastronomie čekalo občerstvení v čele s gulášem z polní kuchyně nebo regionálním pivem, pro děti bylo připraveno divadelní představení. Bohatý program završilo večerní promítání filmu Alois Nebel pod širým nebem.

Poslední vlak z Dubí odjížděl až po půl desáté večer, když zhaslo plátno letního kina. Na poklidném nádražíčku uprostřed krušnohorských lesů zavládla pohodová večerní atmosféra, kterou dokreslovalo světlo pocházející z nádražní lampy a z ciferníku nedávno opravených nádražních hodin nade dveřmi do dopravní kanceláře. A jak říká paní Našincová, která se společně se svým manželem o nádražní budovu vzorně stará – Hurvínkovi to v Dubí prostě sluší! 

Droužkovice

23. června 2024

Předposlední červnovou neděli jsme po dlouhé době využili nástupiště ve výhybně Droužkovice. Pro obyvatele této obce jsme vypravili zvláštní vlak na Křimov a zpět.

Skupina nastoupila v Droužkovicích v devět hodin ráno a historický vlak s téměř padesátkou cestujících na palubě se vydal přes Chomutov do Krušných hor. V Křimově byla tříhodinová pauza - opekly se špekáčky, bylo příjemné posezení v parčíku u výtopny a proběhla také komentovaná prohlídka železničního muzea. Poté se Hurvínek s vozem Ztrc vracel zpět do Droužkovic.

Když zvláštní vlak odpoledne zastavil v cílové stanici, z oddílu pro cestující se ozval potlesk jako poděkování za příjemně strávený den. A nám takové pozitivní ohlasy vždycky udělají radost.

Pro úplnost dodejme, že stanice Droužkovice je poměrně mladá - otevřena byla až v roce 2007. Byla postavena jako součást přeložky trati Chomutov - Žatec - Praha společně s Březenským tunelem, který byl ve své době nejdelším železničním tunelem v republice. Vlaky zde však naposledy zastavovaly v roce 2010 a záhy stanice z jízdních řádů zase zmizela. Droužkovice tak dodnes plní de facto pouze funkci výhybny. Nástupiště však stále fyzicky existují a například pro zvláštní vlaky není žádný problém je využít.

Narozeniny na Doupovské dráze

18. května 2024

Třetí květnovou sobotu byl Hurvínek M131.1513 vyslán na Doupovskou dráhu. Motoráček se zhostil role narozeninového vlaku pro uzavřenou skupinu, která si jízdu objednala jako dárek k sedmdesátým narozeninám.

Partu jsme ráno vyzvedli ve stanici Kadaň, odjezd z tamního nádraží byl naplánován na půl desátou. Hurvínek po vysokém mostě překonal řeku Ohři a pokračoval podhůřím Doupovských hor přes Vilémov u Kadaně do Kaštic. Odtamtud dojel přes Žatec až do Chomutova. Když to dopravní situace dovolila, vystoupal čtyři stovky výškových metrů, aby zanedlouho dorazil do cílové stanice Křimov.

U výtopny bylo příjemné odpolední posezení. Čerstvý sedmdesátník obdržel spoustu narozeninových darů a stoly se prohýbaly pod množstvím jídla a pití, které si výprava přivezla s sebou. Řada dobrot pocházela z domácí výroby a nelze než pochválit jejich šikovné autorky a autory.

V podvečer všichni nasedli zpátky do motorového vozu a Hurvínek je z Křimova odvezl zase do Kadaně. Děkujeme za pozitivní ohlasy, kterými byla povedená jízda završena, a někdy příště zase na viděnou!

Po železné cestě

30. března 2024

O Bílé sobotě otevřela křimovská výtopna svá vrata po zimním spánku. První akcí roku 2024 byla procházka po zaniklé trati Křimov - Reitzenhain, kterou pořádali ústečtí modeláři, neboli spolek usTTi.

Účastníci se sešli dopoledne na náměstí v Hoře Svatého Šebestiána, odkud se vydali Nádražní alejí do míst, kde se před desítkami let nacházela zdejší železniční stanice. Po tělese bývalé železniční trati došli až do Křimova, kde se reitzenhainská trať napojovala na dráhu Chomutov - Vejprty.

Někdejší důležitá přeshraniční trať Buštěhradské dráhy se klikatila náročným krušnohorským terénem, zhruba osmikilometrová trasa zabrala poutníkům více než tři hodiny. Po cestě nesměl chybět výklad o historii tratě, ale také zkoumání dochovaných artefaktů, jako jsou třeba mostní opěry, strážní domky nebo kilometrovníky.

Cílem byla železniční stanice Křimov, kde jsme zajistili občerstvení a posezení u ohně. Spousta zájemců si také prohlédla výtopnu a historická vozidla, která jsou součástí sbírek křimovského železničního muzea.

Velmi příjemným překvapením byl veliký zájem o akci - putování se zúčastnilo více než 80 lidí. Počasí se vydařilo na výbornou a procházka po zaniklé trati byla příjemným zpestřením prodlouženého velikonočního víkendu.

A pokud ještě neznáte ústecké modeláře, určitě mrkněte na jejich stránky ustti.cz. Tahle parta nadšenců si dala za cíl postavit model trati Křimov - Reitzenhain. Poslední vlaky tudy projely před 70 lety, v roce 1985 byla trať snesena úplně. Kdysi velice významná železnice tak byla po 110 letech vymazána z map. Ačkoliv stanice Hora Svatého Šebestiána již desítky let neexistuje, kolegové ze spolku usTTi ji vzkřísili alespoň v měřítku 1:120. Před jejich detailně propracovaným modelem nádraží "na Šebíku" nelze než smeknout...